Generátor severských jmen

Většina starověkých skandinávských literárních památek, které k nám přišly, je napsána ve staré norštině, které se také někdy říká stará norština (v anglické literatuře stará norština). Proto je stará islandština považována za klasický jazyk germánských studií. Obyvatelé Švédska, Dánska, Norska, Islandu a Finska mají skandinávská jména. Moderní jména jsou utvářena z germánských a biblických kořenů a jména vikingské éry byla dána podle zvířecího totemu. Jména Skandinávců se postupem času a přezdívkou, kterou lidé nazývali svým bližním, změnila a zcela nahradila jméno, které dostalo při narození, od vzpomínky. Nebylo zvykem používat příjmení.

Historie zeměpisné oblasti Skandinávie zahrnuje několik moderních zemí v severní Evropě a její národy - Dánsko, Norsko a Švédsko. Finsko a Island v anglicky mluvících státech jsou považovány za součást Skandinávie. Všude má své vlastní charakteristiky, ale společná historie je patrná v tradicích a jménech. Skandinávská jména, která se používají ve staro norštině, mají stejný původ a vycházejí z bohatého eposu severní oblasti. Starověký severský nebo proto-skandinávský jazyk patří do indoevropské skupiny a vyvíjí se z proto-germánského jazyka, kterým se ve Skandinávii mluvilo od prvních století našeho letopočtu do 8. století. Tímto jazykem se mluvilo během vikingského věku od 700 do 1300 n. L. Island a Norsko hovořily staro-norským norským jazykem, Švédové a Dánové používali staro-východní norský dialekt a na ostrově Gotland existoval třetí starogutinský dialekt.